Jak vypadá den lékaře na oddělení ARO a JIP

Lékař na oddělení intenzivní nebo resuscitační péče stojí každý den u hranice, kde se rozhoduje mezi životem a smrtí. Jeho práce se neodehrává v klidné ambulanci, ale v prostředí plném monitorů, alarmů, hadiček, ventilátorů a ticha pacientů, kteří často nevnímají svět kolem sebe. A přesto jde o jedno z nejdynamičtějších a nejnáročnějších míst moderní medicíny.

Pro laika jsou pojmy JIP, ARO nebo NIP často zaměnitelné, ale ve skutečnosti mají různou roli i filozofii. JIP – jednotka intenzivní péče – je určena pro pacienty v těžkém stavu, kteří však nejsou v bezvědomí a vyžadují specializovaný dohled a častou úpravu terapie. Může jít o osoby s komplikovanou pneumonií, po náročných operacích, s poruchami srdečního rytmu nebo po sepse, kteří však nepotřebují podporu více orgánových funkcí najednou.

ARO, tedy anesteziologicko-resuscitační oddělení, je jinou úrovní. Zde leží pacienti s multiorgánovým selháním, často hluboce sedovaní či v bezvědomí, napojeni na umělou plicní ventilaci, vazopresory, někdy i na kontinuální dialyzační metody. Patří sem především stavy po zástavě oběhu, polytraumata, těžké úrazy mozku, komplikované chirurgické případy nebo otravy. Na ARO se soustřeďují ti nejtěžší pacienti z celé nemocnice a péče o ně je kontinuální, nikdy nekončící.

NIP – následná intenzivní péče – je pak určena pacientům, kteří sice přežili akutní kritický stav, ale ještě nejsou schopni samostatného dýchání, pohybu nebo základní soběstačnosti. Jsou stabilizovaní, ale závislí na přístrojové podpoře, vyžadují odbornou rehabilitaci a často dlouhodobou péči před návratem domů či do zařízení sociálních služeb.

Ráno: přebírání směny a komplexní vizita

Denní služba začíná ranním předáním směny. Lékař si od noční služby převezme podrobnou informaci o každém pacientovi: změny vitálních funkcí, nové nálezy, podané léky, akutní intervence.

Následuje multidisciplinární vizita, při které se celý tým – lékař, staniční sestra, nutriční terapeut, případně mikrobiolog či fyzioterapeut – věnuje jednotlivým pacientům. Každý případ se posuzuje detailně: hodnotí se ventilační parametry, ABR, laktát, močová bilance, neurologický stav, odezva na léčbu, aktuální farmakoterapie, kultivace. Rozhodnutí přijatá při vizitě určují podobu celé směny.

Dopoledne: výkony, intervence a akutní příjmy

Po ukončení vizity nastává čas na plánované výkony. Typicky se provádějí:

• zavádění centrálních žilních katétrů,

• arteriální kanylace,

• bronchoskopie,

• výměna tracheostomických kanyl,

• zahájení či úprava kontinuální náhrady funkce ledvin,

• řízený transport pacienta na zobrazovací vyšetření.

Současně může kdykoli dojít k přijetí nového pacienta, ať už z urgentního příjmu, operačního sálu nebo jiného oddělení. Příjem kriticky nemocného pacienta je vysoce náročná situace: během několika minut musí lékař stabilizovat oběh, napojit pacienta na ventilaci, zajistit vstupy, ordinovat léčbu a rychle zhodnotit prognózu. Zpravidla to znamená přerušení ostatní práce – tým se soustředí výhradně na záchranu nově přijatého.

Odpoledne: stabilizace, plánování a komunikace s rodinami

Po poledni se situace často uklidňuje, ale práce nekončí. Lékař:

• dolaďuje farmakoterapii a výživu,

• plánuje další diagnostiku nebo weaning z UPV,

• vyhodnocuje laboratorní výsledky,

• připravuje pacienta na přeložení nebo případné probuzení.

Zásadní roli zde hraje také komunikace s rodinou. Mnoho pacientů na ARO je v bezvědomí nebo pod hlubokou sedací, takže jediný kontakt s okolím zajišťuje lékař. Rozhovory o prognóze, možnostech další léčby či potřebě omezení marné terapie patří mezi nejtěžší části dne.

Rodiny jsou často vystrašené, plné naděje nebo nepochopení – a lékař je musí provést nejtěžšími emocemi s empatií a zároveň odbornou jistotou.

Večer a noc: klidné napětí a připravenost na cokoli

Večerní směna a noční služby mají své specifikum. Na oddělení bývá méně personálu, ale zodpovědnost zůstává stejně vysoká. Pacienti bývají stabilnější, ale každá i zdánlivě drobná odchylka (např. pokles saturace, tachykardie, změna neurologického stavu) může vést k rychlé dekompenzaci.

V noci také často přicházejí akutní případy z urgentního příjmu – resuscitovaní pacienti, těžké úrazy, stavy po velkých operacích. Lékař v noční službě musí být schopen samostatně rozhodnout o postupu, nastavit léčbu, organizovat tým i zvládnout krizovou komunikaci.

Tato práce je mimořádně náročná. Není zde prostor pro chybu, ale ani pro nerozhodnost. Každý den je jiný, každý pacient jinak reaguje, každá směna přináší nové výzvy. Proto také lékaři v intenzivní medicíně patří k nejvyšší odborné špičce – nejen v klinických znalostech, ale i v odolnosti, přizpůsobivosti a týmové spolupráci.

Zároveň je to obor s vysokým rizikem syndromu vyhoření. Neustálý stres, noční provoz, kontakt s vážnými osudy a někdy i bezmoc tváří v tvář smrti – to vše si vybírá svou daň. I proto se v posledních letech klade důraz na péči o duševní zdraví personálu, podporu týmové kultury a možnost supervize či psychologické pomoci.

Oddělení ARO, JIP i NIP tvoří spolu základní pilíř nemocniční péče o ty nejzranitelnější pacienty. Každé z nich má svou funkci: JIP stabilizuje, ARO zachraňuje, NIP rehabilituje. A všechny spojuje společná linka: neustálá přítomnost člověka, který bdí nad životem. Lékař intenzivní péče není jen technik nebo diagnostik – je průvodcem tělem i myslí v situacích, kdy se vše láme.

Jeho práce je neviditelná pro veřejnost, ale zásadní pro celý systém. Je to profese, která bolí – a zároveň dává hluboký smysl.